Beaudricourt: Umíme už jen
prohrávat
to nám jde, věru,
skvěle!
Angličan dobyl půlku
Francie
dauphin je zalezlý
jak krysa v Chinonu
Paříž je
v rukou nepřítele.
Kdepak je naše
odvaha –
to galský kohout
chcíp?
Teď prohráli jsme
u Rouvray –
neschopné velení se
mění ve vraha
svých vlastních
vojáků!
Bába s nůší
velela by líp!
Vojsko je horda
zbabělců
a dauphin není
král
velení – banda
šílenců
a když to půjde
dál
tak Francii čert
vzal!
Já – hrdý velitel
pevnosti Vaucouleurs,
rytíř Robert de Beaudricourt,
mazaný chlapík
a vyhlášený kanec
snad jednou budu
zobat z ruky Anglánům
a skončím jako
zaprodanec!
Vojsko je horda
zbabělců
a dauphin není
král
velení – banda
šílenců
a když to půjde
dál
tak Francii čert
vzal!
Beaudricourt: Pěkná
– teď nemám náladu ani čas.
Pobočník: Vypadni! Slyšelas?
Beaudricourt: Ať počká do zítřka ...
Čím horší
pobočník – tím lepší kuplířka.
Pobočník: Tři dny ji odtud odháním
a vlezla
mi sem přeci!
Možná se,
pane, aspoň pobavíte.
Ta čubka mele
moc podivný věci!
Johanka: Roberte, vím, že ty mi
pomůžeš.
Beaudricourt: Co to ksakru říká?
Pobočník: Ona je vážně vedle jak ta
jedle.
Já se
z ní pomátnu – vona mu tyká!
Johanka: Plním jen úkol, který mi dal
Pán.
Jsem Johanka,
dcera rychtáře z Domrémy.
Pobočník: Pámbu ho potěš, má bláznivou
holku!
Beaudricourt: Nech toho, hovado, jejího
otce znám.
Johanka: Tak teda Roberte! Jasně
a bez okolků ...
Máš mi dát
družinu, koně a mužský šat ...
Pobočník: Panenství se jí tlačí na
mozek.
S tím
bysme měli něco udělat ... !
Johanka: Vojáky učit mám, jak mají
bojovat,
dauphina
Karla pak odvést ze Chinonu
a dát ho
korunovat v Remeši –
a ty mi
pomůžeš – a tím se proslavíš ...
Sláva
a bohatství –
to tě snad
netěší ... ?
Pobočník: To máte, sakra, skvělou
budoucnost!
Johanka: Neklej a nezvětšuj svou
vinu!
Pobočník: Vyliž mi, prasačko,
mám děsnou
kocovinu!
Johanka: Za chvíli budeš stát
tváří
v tvář Hospodinu ...
Směješ se
naposled –
už nasmál jsi
se dost ...
Johanka: Minulost spolkla budoucnost.
Je mrtev,
pane, dohořela svíce.
Beaudricourt: Ty jsi ho zabila – čarodějnice!
Johanka: Mýlíš se Roberte. Roberte,
copak mohu?
Rozhněval
nebesa, rouhal se Pánu Bohu.
To hlasy
říkají mi, co se stane...
Jako já věřím
hlasům, věř i ty mně – pane.
Beaudricourt: Všechno je ztraceno...
Johanka: Hlasy mi řekly – není!
Pojedu
v čele vojáků
a Pán
Bůh všechno změní!
Poslední
špatnou zprávu obsahuje list,
že prohráli
jsme u Rouvray –
a to
neumím číst!
Beaudricourt: Tak tohle už je na mě moc!
To byla tajná
zpráva.
Jak se
k ní, k ďasu, dostala!?
Ta se mnou
ale mává!
Šílená
bosorka –
co když mě
zabije?
Tak já ti
dám, co chceš –
pro spásu
Francie!
Koně, zbroj
a družinu
jen si to
všechno vem –
dřív, než se
z toho pominu ...
Jen blázni
a všichni svatí
snad spasí
tuhle zem!
Francois,
René –
všichni sem –
doveďte svatou Pannu
s mým
listem ke králi
snad ona
zvítězí, když my jsme prohráli!!!
Francois,
René –
všichni sem –
doveďte svatou Pannu
s mým
listem ke králi
snad ona
zvítězí, když my jsme prohráli!!!
AŤ JEJÍ
ODVAHA ZATŘESE CHINONEM
JEN BLÁZNI
A VŠICHNI SVATÍ
SNAD SPASÍ
TUHLE ZEM!